Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mysl

   Pravdivost lidských slov je velmi pomíjivá a nestálá. To co platí v tuto chvíli, v příští minutě je prázdné a nicotné.

Žijeme ve světě, který si s námi hraje, rozprostírá okolo nás obrazy, které se nám jeví jako skutečné, hraje si s našimi myšlenkami, vytváří v nás přání, touhy, bolesti, pocity štěstí, ale i smutek.

To vše se odehrává v nás v jednom jediném přítomném okamžiku a každý člověk vnímá tento okamžik po svém. Je to proto, že se od sebe lišíme duchovním nastavením, vírou, věkem, moudrostí. Každý přijímá to, co je jeho srdci nejbližší a je jedno, jestli je to pozitivní anebo negativní.

Vesmír je celek, který nerozlišuje zlo a dobro, vše je součástí všeho a vše do sebe zapadá. Nic od sebe neodděluje, vše prostupuje vším.

Člověk tím, že je ve fyzickém těle, které mu umožňuje vnímat fyzickou i psychickou bolest, tento celek rozděluje na dobro a zlo, podle toho co je mu příjemné. Vše je dané duchovním nastavením každého člověka a nezáleží, zda uctívá Nebe nebo Peklo, svou myslí odštěpuje od celku to, co považuje za svou životní cestu, za své Já.

Vzájemně se odsuzujeme, ale je to jen hra naší mysli a našich iluzorních obrazů, které mysl promítá v astrální sféře a z té se pak zhmotňují do lidské reality.

Každý člověk schovává své nastavení za nějakou víru, a ve jménu té víry koná buď dobro anebo zlo. Neuvědomuje si, že je to blud, který si s ním hraje, blud, který probudil ten, kdo chtěl být důležitý, mocný a ovládat. Víra pak začala přetvářet myšlenky, a myšlenky člověka.

Lidská myšlenka je velkou silou tvoření, a nezáleží, zda jí použije dospělý člověk, nebo dítě. Dokáže usmrtit, ale také vzkřísit. To co je mezi tím, je pouhý chaos nevědomí, ve kterém člověk hledá svůj směr. Hledá v řetězci informací a obrazů, ve kterých se snaží orientovat a svou vlastní nejistotou k sobě přitahuje stále stejné myšlenkové pochody a pak se diví, že se nedokáže pohnout z místa a přešlapuje v prázdném, nenaplněném prostotu své cesty života. Možná je to proto, že se nedívá do hlubiny svých možností, anebo se pohybuje v mlze strachu, která mu neumožňuje vidět to, co je za ní.

 

Lidská mysl pracuje tak jak jí dovolíme, aby pracovala. Někomu se může zdát, že myšlenky, které přicházejí, jsou neovlivnitelné, že je vyprodukuje lidský mozek a že se s nimi nedá nic dělat. Všimněme si, že čím více myslíme na negativní věc, tím více se necítíme dobře fyzicky, a tím více negativních myšlenek a scénářů přitahujeme. Může to být způsobeno nějakou nepříjemnou událostí, může to být způsobeno strachem, který nese tu jednu jedinou podstatu a tou je strach o svůj život. Tento strach se může projevit v jakékoli formě, například strach ze ztráty zaměstnání, ale když se podíváme do hloubky tohoto vzorce, je tam ta jediná příčina a to je strach ze své vlastní existence- strach ze smrti.

Strach ze smrti hraje v lidském životě tu největší roli a je jedno jak se projevuje. Nikdo si však plně neuvědomuje, že vše je jen strach z ohrožení, ať je to nemoc, jakákoli ztráta, samota, hmotné zabezpečení atd. Toto vše má ve svém podtextu strach ze svého zániku. A pokud je, tento strach neovladatelný jsou neovladatelné i myšlenky.

 

Myšlenkou tvoříme svůj život, to znamená svou pohodu anebo naopak problém. Nemůžeme nikdy svádět na druhé, že se nám nedaří, protože…

Život máme ve svých rukách a sami sobě píšeme scénář. Můžeme dovolit druhému, aby ho přepsal, doplnil, ale to je naše svobodná vůle, anebo také nemusíme, nedovolíme žádný zásah do našeho klidu a pohody. Je to jen na jedincích a ne na společnosti. Je jen na nás zda se přizpůsobíme společnosti anebo necháme společnost přizpůsobit nám.

 

Myšlenka přitahuje myšlenku, proto nikdy nepřichází a nevyskytuje se osamocená, myšlenky přichází jako proud dravé řeky a zastavit je, je velmi složité a těžké. Záleží na našem rozpoložení, na našem přístupu k životu, na naší vnitřní síle. Člověk, který je od malička šikanován a ponižován, je zahalen do myšlenek strachu a ty mu vytváří obrazy zmaru, zkázy a beznaděje, naopak člověk který vyrůstá v láskyplné rodině, přitahuje energii velmi pozitivní, dokáže svými obrazy vytvářet krásné a smysluplné věci.

Všichni lidé svými myšlenkami tvoří, je to základ našeho lidského Bytí. První byla myšlenka a pak slovo, myšlenka představa- obraz a slovo projev do hmoty. Když se skupina lidí naladí na stejnou energii myšlenek, dokáže vytvořit nádherné a hodnotné věci, a je jedno jestli jsou to věci na úrovni hmoty nebo pouze energetické náboje, které dokáží druhým lidem dát sílu a zdraví. Síla je v jednotě, ne v jednotlivci, ale to všichni víme.

 

Nic v našem lidském životě se neděje jen tak, vše vytváří člověk, ať už je to nové zrození anebo smrt. Mezi zrozením a smrtí jsou děje, které naše myšlenky formují a přivádí do reality. Ne ten druhý, ale já, ty, jako jednotlivec. Snažíme se žít za sebe, ale neumíme to, necháváme se strhnout do emočních proudů, aniž bychom porozuměli podstatě. Trápíme se něčím, co je jen iluze a přelud, něčím, co neovlivníme a přesto se necháme srazit na kolena a nejhorší je, že my tuto hru hrajeme naprosto vážně a oddělujeme se tím od pravé podstaty Bytí.

 

Příklad k zamyšlení:

Je sobota odpoledne, sedíte u televize, pijete kávu a je vám dobře. Skončí film, který vás dobře naladí a začínají zprávy. Mimo jiné se dozvídáte, že na dálnici D1 došlo ke smrtelné nehodě a zahynul mladý člověk. Posloucháte a přecházíte tuto informaci bez emocí, netýká se vás a není to pro vás důležité. Můžete si jen říci, „zase jeden blázen co jel rychle.“ Dopíjíte kafe a za chvíli si ani nevzpomenete, že někdo zemřel. Stále jste v pohodě a užíváte si klidné soboty. Najednou zazvoní zvonek, „ kdo to jde, vždyť nikoho nečekáme“, napadne vás. Jdete otevřít a ve dveřích stojí policista a oznamuje vám, že na dálnici D1 zahynul váš syn. Co se stane? Šok, zhroucení a pláč. Jak je možné že to na vás tak zapůsobilo, vždyť když jste slyšeli ve zprávách, že zahynul člověk, syn nějaké rodiny, nic to s vámi neudělalo a nyní ta samá informace pouze s tou změnou, že se jedná o syna vašeho, tak vás totálně odrovnala. Nezdá se vám to divné, zemřel člověk a je jedno, jestli je to syn váš nebo souseda, je to stále člověk.

 

Co se to stalo?

Stalo se to, že, vaše mysl začala proti vašemu Já vytvářet ty nejděsivější scénáře, a vy s ní souzníte. Pokud se stalo to, že váš syn zemřel, žádná bolest ani pláč mu život nevrátí, je to koloběh života a váš pláč je nepochopení. Je to nepřijetí života i smrti.

Lidé jsou lapeni v iluzích, majetnictví a vlastnictví, a to se týká naprosto všeho, co je obklopuje. Jenže my nic nevlastníme, nic a nikoho, vše máme propůjčené jako dar a vše časem navracíme do úrovní, ze kterých pocházíme. Děti nejsou vlastnictvím, žena není vlastnictvím muže a naopak. Když přijde chvíle navrácení tak v nepochopení vesmírných zákonů se bouříme, kopeme okolo sebe a pláčeme. Nedokážeme poděkovat za dar i za čas, který jsme směli s tím člověkem zde v tomto životě prožít. Podléháme svým myšlenkám, které nás klamou a nedokáží rozpoznat to, co je pro naše Já správné.

Nesmíme zapomenout, že myšlenky jsou astrální neviditelná sféra, ve které se to hemží vším, na co si jen vzpomeneme a vše touží projevit se ve hmotě, proto ty útoky a myšlenkové manipulace.

Pokud přijmeme smrt s povznesenou myslí a pokorou, nebudeme procházet bolestí, ale naopak mírem ve své duši a pochopením. Negativní energie myšlenek nebude mít šanci působit na naše srdce a nebude vytvářet psychickou bolest. Popláčeme si, rozloučíme se, ale život plyne dál, dál bez smutku a výčitek.

 

Člověk se pohybuje mezi třemi stavy. První je bdělý, druhý je snový a třetí změněný stav vnímání. Všechny tři stavy pracují s vědomím, podvědomím a závědomím.

V bdělém stavu si vše uvědomujeme, prožíváme teď a tady, uvědomujeme si své myšlenky a snažíme se je zpracovat tak, aby v nás nevytvářely chaos. Vnímáme pocity, události a jsme schopni vše ovlivňovat a řídit.

Snový stav je stav, kdy spíme, neuvědomujeme si své myšlenky, přestože proudí, nemáme vůli, abychom mohli cokoli ovlivnit, a v případě ohrožení musíme věřit, že se dokážeme navrátit do bdělého stavu, tedy že se probudíme.

Změněný stav vědomí je stav, kdy se nějakým způsobem vědomě dostáváme do jiné reality a dokážeme si jí uvědomovat a přijímat z ní informace.

Všechny tři stavy jsou úzce propojené se čtvrtou dimenzí, tedy Astrálem. Ten je domovem našich myšlenek, představ, obrazů, emocí a dalších.

 

Pokud člověk nedokáže pracovat se svými myšlenkami, astrální rovina ho semele, pak se to projeví na lidské psychice, která když je oslabená přitahuje to stejné, co vytváří. Z naší třetí úrovně nevidíme do astrálu, můžeme ho pouze vnímat, ale nedokážeme se v něm orientovat a předvídat nebezpečí. Je to, jak když sedíte v loďce a nahazujete prut, abyste chytili nějakou rybku. Nevidíte pod hladinu, jen víte, že jsou pod ní ryby, ale nevíte jaké, nevidíte je, neznáte nebezpečí, doufáte a věříte, že se nic nestane, chytnete rybu a dostanete doma pochvalu. Jenže se může stát, že se na vaši návnadu chytne žralok a ten vás dokáže stáhnout už loďky do vody a ohrozit vás na životě. A to je právě ten problém-nevidíte pod hladinu. Teprve tehdy, když se ponoříte pod vodu a stanete se součástí vodního světa, pak jste schopni vidět nebezpečí a můžete se ho vyvarovat. A stejné je to s astrálem, pokud se nedokážete změnou svého vědomí převibrovat a stát se součástí tohoto námi neviditelného světa, pak nemůžete nikdy vidět nebezpečí, jaké se tam odehrává, a zahrávat si s tímto světem pouze z rozmaru je hotové bláznovství. Takto si zahrávají ti, co vyvolávají Duše mrtvých, kteří používají sílu magie a nerozumí zákonům, ti co vyslovují kletby a další nebezpečné věci. Pokud nedokážete být součástí té či oné úrovně, není radno si s ní zahrávat.

 

Stejné je to i s proudem lidských myšlenek, pokud je nedokážete zvládat a přijímat jen ty, které přináší radost, pak se zamotáváte stále více do sítí těch energeticky černých, které vytváří v mysli strach a obavy.

Tato černá energie myšlenek vás dokáže dostat do situace, kdy přijdete k nějakému úrazu, kdy přijdete o život, anebo o člověka vám blízkého.

Vše se děje v lidské mysli silou myšlenky. Vzpomeňte si, kolikrát jste si něco přáli, a měli jste pocit, že si to přejete z celého srdce, kolik maminek si přálo mít zdravé dítě a nakonec se jim narodí dítě postižené. Myslíte si, že je to jen náhoda, nebo že je to jakýsi boží trest pro vás i pro vaše dítě? Ne, vše je vytvořené lidskou myšlenkou. Vzpomeňte si, kolikrát jste měli strach, aby bylo dítě zdravé, tolikrát jste si představovalo, co by se vše mohlo stát, kolikrát měli vaše rodiče obavy, aby dítě nezdědilo nějakou nemoc, která v rodu figuruje, kolikrát si nastávající maminka řekla, „ To dítě bude alergik po mně, máme to v rodině!“ Toto vše jsou dokonalé programy pro budoucí dítě a vy svými silnými myšlenkami je vytváříte.

Kolikrát jste si říkali, „ Já nikdy nenajdu chlapa, je mi souzeno být sama!“ A když ho najdete, říkáte si, že to stejně nevydrží, protože…

Člověk si sám programuje svou budoucnost a to od útlého věku, kdy ho ovládají rodiče anebo ti, co ho vychovávají. Tyto programy jedou, protože myšlenka je nejsilnější tvořivá energie, kterou si neuvědomujeme, jen se divíme, odkud a proč se bere ten náš nezdar a neúspěch.

 

Každá myšlenka je v podstatě bolest, bolest, na kterou jsme si zvykli, ale toužíme se jí zbavit anebo alespoň zastavit. Lidé se snaží jakýmkoli způsobem vymanit z nepříjemných událostí a pocitů, nevědí však jak na to, snaží se naslouchat těm, kterým se to povedlo, snaží se přijmout duchovní svět, víru, Boha, Krista. Netuší však, že se dostávají do hlubšího neklidu, že padají do propasti spoutanosti a ovládání. Ztrácí to, pro co se narodili a to je svoboda Ducha.

 

Duchovní cesta, tak tomu všichni říkají, bere lidstvu svobodu a vymezuje je pouze na jeden pramen, kterému v podstatě nerozumí. Duchovní cesta nepřináší svobodu, ale utrpení a to v tom, že začínáme pochybovat sami o sobě, zda věříme dost v Boha, zda nejsme zlí, zda si neužíváme nadměrně blahobytu, zda se dostatečně modlíme a chodíme do kostela, zda se dostatečně vzděláváme, zda správně nasloucháme atd.

Duchovní cesta neexistuje, je to klam, ze kterého se pouze těží. Jak je to možné? Jednoduše. Vše včetně člověka, hmoty, prožitků, duality, zrození smrti, i samotného života, vše je duchovní. Vše je stvořeno z energie, která je námi nepochopitelná a není žádná cesta, je jen prožitek a síla tvoření, ve všech úrovních a stavech. Tím, že se lidé nechávají strhnout těmi nevědomými k jakési duchovní cestě, tím jen vytváří myšlenky pochybností a strachu. Tápou a hledají správný směr, který jim však nedá odpovědi na jejich otázky.

Nikdo nikdy nemůže dostat všechny odpovědi, nikdy, a může to být mnich, dalajláma, papež. Nikdo nedostane odpověď co je za hranicí naší sluneční soustavy, kde se vesmíry, oddělují, a jaká síla toto všechno drží pohromadě. Proto i rady člověka o tom, co má anebo co nemá dělat, jsou k ničemu, protože každý jsme jinak nastavený a každý jsme se zrodili pro odlišný účel a poznání.

Co tedy dělat abychom zvládli svůj život v poklidu bez vtíravých a negativních myšlenek? V prvé řadě je nutné přijmout svůj život a přijmout své Já jako osobu a fakt, že jsem a existuji zde ve hmotě, že jsem dokonalý v té formě, v jaké jsem. Pak je nutné jít s proudem života a to nejen se svým, ale i s tím okolním, protože pokud půjdete proti proudu, nikam nedojdete, jen k vlastnímu vyčerpání a únavě, která přináší zdravotní a psychické problémy. Nenechte se strhnout do pocitu méněcennosti, a zbytečnosti, protože to nejste, jste jedineční právě takoví, jací jste. A právě takoví jste pro tento svět potřební. Nenechte se přetvářet těmi, kteří ničemu nerozumí a jejich priority jsou někde daleko od vašich. Můžete je vyslechnout, ale to je tak vše, prožívejte si svůj život, tak jak přichází, nehledejte žádnou duchovní cestu, vy sami jste duchovní a vše co děláte, pochází z Ducha Svatého. Pokud máte pocit, že jste někde vzadu oproti ostatním, nechte to tak být pokud to cítíte srdcem, nesrovnávejte se s nikým, nesnažte se někoho dohonit, protože vám to přinese jen neklid a nepohodu.

Dnešní svět je nastaven na spěch a strach, vše se točí jen okolo toho, jak všechny lidi strhnout do této energie. Nedovolte to, buďte sví, i já jsem svá a mnoho, velmi mnoho lidí okolo mě, a jsou báječní. A věřte, že v tom klidu nám vůbec nic neuteče, jen dokážeme více prožívat vše, s čím se dostáváme do kontaktu. Snažte se vidět krásu v maličkostech tam, kde ji jiní nevidí.

Pokud na vás budou útočit černé myšlenky, neodhánějte je, přijměte je jako fakt, že tu jsou, ale také jako fakt že odejdou a už se nevrátí. Zkoumejte je, odkud přišly a proč? Jaká událost je přitáhla a stojí vlastně za to se s nimi zabývat? Co tím vyřešíte, když se s nimi budete zabývat? Nic. Jen vaše hlava bude těžká a bolavá. Proto si je jen prohlédněte, a nechte je odejít. Vaše mysl se tak začne čistit, a po čase sami přijdete na to, jak je zbytečné přemýšlet o něčem, co je odžité a nedá se změnit. Vždyť i VČERA je odžité, a nedá se změnit. Přijímejte myšlenky pro tady a teď, které vám tvoří budoucnost, a proměňujte je v samé pozitivum. Jakákoli událost, nebo stav, má vždy dvě strany jedné mince, snažte se proto vždy minci obrátit do té pozitivní, i když to může více bolet, ale vyplatí se.

 

Sami jste tvůrci svého života a svého štěstí. Proto se obraťte ke zlu zády a tváří k lásce, ta jediná je životadárná a blažená.