Jdi na obsah Jdi na menu
 


STÁŘÍ

 

STÁŘÍ

 

Každý člověk se dostane do časového údobí svého života, kterému říká stáří. Je to čas, kdy si začínáme uvědomovat změny na svém fyzickém těle.

Hranice, které ukazují na stáří se nedají určit, protože každý jsme nastavený jinak a každý jednotlivec má jiné předpoklady pro stárnutí.

Když někdo říká, že je stáří hezké, tak lže nebo ještě nedošel do tohoto časového úseku. Pokud se člověk ocitne na prahu padesátky, tak moc dobře ví, že už není ani mladý a ani starý, prožívá jakýsi přechod z mládí do zralosti a ví, že je to nevratná záležitost.

p1010043-----kopie.jpg

 

Každý člověk má své sny a touhy, pokud je mladý, nic nebrání tomu, aby si je splnil, ale jakmile dojde k nějaké životní hranici, moc dobře ví, že je již omezován časem. Přestože padesát není ještě žádný věk, tak ale již nemůže uskutečňovat dlouhodobé plány, protože fyzická schránka se začíná pomalu a jistě ozývat.

V dnešní uspěchané době, přesto, že se dožíváme vyššího věku, tak ale naše tělo bývá již před padesátkou unavené, bolavé a přetížené. Stačí se podívat do čekáren lékařů nemocnic a ihned je jasné o čem píši. Obyčejný člověk na sebe nemá čas, chodí do práce, stará se o děti domácnost, rodinu a tak není divu, že se ve tváři objevují vrásky, únava a někdy i netečnost.

V mládí si člověk vůbec stáří nepřipouští, protože si myslí, že se ho to netýká, že jeho to nikdy nepotká a tak je schopen stáří odsuzovat, být k němu hrubý a lhostejný. Ale stáří čeká na každého a měří stejným metrem. Je jedno jestli se snažíme držet si krásnou tvář plastikami, nebo tělo mučíme v posilovnách, pod touto umělou slupkou je to, čeho se tolik bojíme. A to uvnitř nás nedokážeme změnit ani zastavit.

Když se dostaneme do období stáří, najednou si uvědomujeme jak ten lidský čas utíká, že den je jen mihnutí a rok strašně krátká doba. A on plyne jeden rok a druhý a najednou je pryč dalších pět let, deset….

Strašně rádi bychom zastavili čas , ale nejde to, pomalu a jistě míříme tam, odkud není návratu.

I když si myslíme, že život prožíváme naplno, tak stejně na jeho konci si uvědomíme, co všechno bylo zbytečné a co bychom určitě udělali jinak. Uvědomíme si, jak malicherné byly hádky, honba za penězi a majetkem, protože nic si do svého nebeského domova nevezmeme, a co jsme zde tolik chránili a nedovolili jsme nikomu na to sáhnout, tu najednou zůstane napospas všem. A ti, co ještě nedozráli se na to vrhnou jako vlci, protože je zaslepuje pouze slepota majetku.

Všechno na tomto světě je pomíjivé, naprosto vše, včetně lidského života.

03272421---kopie.jpg

 

Na staré lidi se mnozí dívají jako na odpad, jako na něco, co překáží, vadí a na co se nerado dívá. Ale ti staří byli také mladí, krásní, měli své sny a přání, vychovávali děti, bavili se. A najednou jsou nepotřební, odložení v domovech důchodců a nebo v různých ústavech, a jejich nejbližší na ně nemají čas.

 

Přála bych každému mladému člověku jít alespoň na měsíc pracovat do nemocnice a do domova důchodců, myslím, že by si pak života více vážil. Bylo by dobré aby ti, co stářím pohrdají, viděli tu bezmoc, tu bolest, a hlavně, aby pochopili, jak je důležité pomáhat.

 

Stáří není dobré, je to bezmoc, strach a očekávání při plném vědomí. Padesátka se přehoupne, je tu šedesát sedmdesát. Nastává neustálý boj s bolestí, nemocemi a pocitem, že život pomalu končí. Hodně starých lidí to řeší léky, myslí si, že když si na vše vezmou tabletku, tak stáří oddálí a zdraví se navrátí. Ale tak to není, naopak, prášky dokáží uspíšit rozpad těla i duše, proto se lidem předepisují po hrstech, na každý pocit jeden lék, na každou bolest lék. Léky však nic nezmění, protože lidská schránka má svůj limit a prášky nic nezastaví. Vezměme si například rakovinu, chemoterapie, ozařování. Jedno svinstvo horší než druhé a lékaři to moc dobře ví, dobře ví, že ani chemo ani ozařování nepomohou, naopak oslabí organismus, a rozbijí imunitu. Vždyť ani v podstatě neví co imunita je a kde jí v těle hledat. Jsou to jen slovní fráze, na které si lidi zvykli a nepátrají po podstatě. Kdyby toto věděli tak by pochopili, jak ozařování, chemo i léky jsou jedním velkým jedem pro člověka. Já jsem se ještě nesetkala s člověkem, který by dokázal vysvětlit co je to imunita, a to v pravém slova smyslu, ne to, co se udržuje mezi lékaři. Ono je to totiž mnohem složitější.

e4b563ea492c4353e2f9b198f02bf46b.jpg

Ke starým lidem bychom měli mít úctu a to nejen proto, že jsou moudří a prošli tolika životními zkušenostmi, ale také pro to, že nebýt jejich mládí, tak bychom tady na tom světě nebyli. Je to nekonečný koloběh života. Na stáří se vydělávat nedá, zneužívat se ho nedá, a ani podceňovat. Staří lidé si zaslouží po své celoživotní práci klidné dožití, zaslouží si aby měli vše, co potřebují. Na jedné straně se pomáhá odlišně zbarveným lidem, kteří nepracují, jen řvou a za své řvaní mají podpory a na druhé straně se těm, kteří celý život pracovali dává almužna, která se opět v podobě poplatku a placení léků vrací pět státu.

Je to bezmoc mezi vlky.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář