Neustálé hledání .Láska, přátelství, nenávist, světlo, temnota…Každý člověk si alespoň jednou za život položí otázku: „Proč vlastně žiji? Jaký to má smysl? Co a nebo kdo je Bůh?
Bloudíme ve tmě , hledáme světlo a nenacházíme.Naše mysl je uvězněná v iluzích klamů, vytváříme si labyrinty snů, ze kterých není úniku.Míjíme jeden druhého bez povšimnutí, jen s tichým nádechem kritiky a opovrženosti.Noříme se do hmoty a hledáme v ní spásu svého života.“Kdo má víc ten vítězí.“Pohybujeme se v prázdnotě nevědomí s upřeným pohledem vzhůru a čekáme odpovědi na nevyřčené otázky.Ve svém zoufalství prosíme Boha o pomoc,modlíme se , a když se nic neděje, odsuzujeme, nevěříme, zavrhujeme. Zapomínáme se však zeptat sami sebe,“jsme připraveni vstoupit do řeky poznání?Jsme schopni naslouchat slovům moudrých a zkušených kteří vědí?Najdeme odvahu k přijmutí světla. Možná že ano, ale nevíme odkud a jak začít.Začátek spočívá v uvědomění si.To znamená zeptat se sebe.„Chci najít pravdu?Chci změnit svůj život?Chci žít v harmonii a lásce?Mám dost odvahy nést za sebe zodpovědnost?Mám v sobě tolik síly k vymanění ze všednosti starých kolejí?A nebo chci kráčet ve hmotě a neustále se klamat tím co neexistuje.“
Tyto otázky je si nutné položit a upřímně si na ně odpovědět, protože ,pokud v odpovědi nebude čistota, nikdy se neodrazíte.Pokud vám je ale milejší hmota a její přitažlivost, nic si nevyčítejte,nejste prostě ještě připraveni a kráčíte ve vlastní slepotě.Nic se nedá vynucovat, nikoho přesvědčovat, k tomuto rozhodnutí musí člověk dojít sám za sebe.
Pro ty, kteří otevřeli své srdce novému začátku říkám;
„BUĎTE VÍTÁNI.“